MIG/MAG

Název obloukové svařování tavící se elektrodou v ochranné atmosféře zahrnuje několik metod obloukového svařování založených na stejných principech při použití různých typů přídavných materiálů a ochranných plynů. Původně byly metody vyvinuty pro svařování slitin hliníku a hořčíku. Postupné zefektivnění a zlevnění původně velmi nákladného procesu umožnilo – při zachování velkého výkonu – používat jej i pro svařování nelegovaných ocelí. Běžně užívané označení popisovaných metod v Evropě je MIG resp. MAG.

Protože je podávání svařovacího drátu i průtok ochranného plynu mechanizován, není metoda příliš náročná na zručnost svářeče a lze ji velmi dobře využít i v automatizovaném nebo robotizovaném provozu. Plynulou regulací základních svařovacích parametrů lze dosáhnout požadovaného svařovacího výkonu při použití svařovacího proudu od 30 do 800 A. Protože s vyšším svařovacím proudem roste rychlost odtavování svařovacího drátu, zvětšuje se i objem přenosu roztaveného kovu do svarové lázně. Svařovat je možné ve všech polohách.

Metoda vyžaduje nákladné vybavení, zejména výkonný svařovací zdroj s příslušnou statickou a dynamickou charakteristikou, podavač svařovacího (přídavného) drátu, integrovaný svařovací hořák včetně jeho chlazení, hadice pro plynovou ochranu a zásobníky plynů (většinou tlakové láhve).

Jako ochranné plyny se nejčastěji používají buď inertní plyny argon a helium nebo plyny aktivně se podílející na metalurgii svaru a to buď samotný oxid uhličitý nebo ve směsi s inertními plyny. Volba ochranné atmosféry závisí především na druhu svařovaného materiálu. Svařovací dráty se používají buď plné nebo tzv. trubičkové, které jsou plněné buď tavidlem nebo kovovým práškem. Některé tavidlem plněné svařovací dráty byly vyvinuty pro svařování i bez externě dodávané atmosféry ochranných plynů (označení MOG).